Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zápisky z fotokoridoru. Sobota. Nečekej report. Krátké. Úsečné. Nekorektní.
CLOAK. Rád bych věděl, co tahle kapela provedla, protože hrát jako první na Brutal Assaultu poslední den pro ně byl jednoznačně trest. Goticky laděný metal, týpci navlečení do kůže a na scéně hoří černý svícny. A to fakt v deset třicet a pařícím slunci vypadá trochu úsměvně. Taky to není úplně kapela, která by v tuhle dobu přilákala dostatek lidí. Gotici nejsou úplně ranní ptáčata. Nicméně i přes okolnosti mě výsledek vlastně baví.
MENTAL CRUELTY. Temný death/metalcore - jejich zpěvák zkouší na publikum „hej hej hej hej“ roztleskávání. Trochu trapas.
SHOW ME THE BODY. Kapela, u který jsem se dvakrát těšil na klubový koncerty a pokaždé se to rušilo. Nějak jsem myslel, že to bude víc tlačit, set se rozjíždí pozvolna ale jistě. Překvapuje principál festivalu, který na set kouká z boku, a pokud dobře odezírám ze rtů, tak dost obstojně zná texty. Závěr patří coveru „Sabotage“ od BEASTIE BOYS. Spokojenost, ale v klubu to bude naprostá pecka.
CYTOTOXIN. Tahle banda hraje něco, co by mě mělo zajímat. Je to technický a celkem brutální. A vlastně mě to nezajímá. Sám nevím, čím to je. Na focení vděčný, ale všechny ty nukleární propriety mi přijdou vlastně hloupý.
CANCER BATS. Poprvé vidím kapelu bez Scotta Middletona a trochu mi tady ten metalový méďa chybí. Koncert dobrej zakončenej opět coverem „Sabotage“. Si říkám, že by bylo fajn, udělat den na Brutalu, kdy by to hrála každá kapela. Jak by to vypadalo od BEHEMOTH?
SINISTER. Jsou kapely, který mě baví poslouchat i fotit. A pak jsou kapely, který mě baví poslouchat a třeba ne tolik fotit. Je celkem dost kapel, který mě nebaví poslouchat, ale baví mě je fotit. A pak jsou tu SINISTER, který nespadají do žádný z těchto kategorií.
PLINI. Začínají silnej trojblok progresivněji laděných kapel, kdy každá představuje úplně jiný kout té „progrese“. PLINI bodoval vyčilovanou fůzí djentových základů a instrumentálního progrocku. Zorganizoval wall of love místo wall of death i chodecký circle pit. Vlastně jako to dělá už dlouho. Maj za sebou super plachtu, na který jsou bílá světýlka evokujících hvězdnou oblohu. Škoda, že nedostali nočnější čas.
GOROD. Ukázkově zabijácký set technického death metalu. Profesura s úsměvem.
PESTILENCE. Z toho trojlístku pro kapel asi největší klasika a za mě trochu slabší po tak silných předkrmech.
NIGHT VERSES. Kdyby ANIMALS AS LEADERS chtěli hrát náladový postrock, dopadne to asi nějak takhle. Super zvuk a parádní dynamicky hrající bubeník.
CHTHE'ILIST. Jdu pozdě a přemýšlím o ucpávkách, protože to je, kurva, nahlas. A nejen to. Také velmi velmi intenzivní. Death metal nabírající inspiraci jak ve staré škole, tak v techničtějším pojetí žánru. Navíc u mikrofonu s Laurentem Bellemare, kterému je snadné uvěřit určitou retardovanost dávající koncertu šmrnc. Zajímalo by mě, čím si tuní krční páteř. Jedna z kapel, jež chci vidět na Obscene Extreme, i když kdo ví. Kytarista navlečen v triku VOIVOD a množí se fáma, že Čurby VOIVOD nemá rád!
PRIMORDIAL. Hudba asi celkem fajn, ale to chování Alana Averilla nějak nechápu. Jsou kapely jako BEHEMOTH, který maj ten tyjátr precizní, tady je to tak někde na půli cesty a spíš mě to rozesmává než cokoliv jiného.
JULIE CHRISTMAS. Když dva dělají totéž, není to totéž. Tady to je taky teatrální, ale vůbec to nevadí. Jako by se spojila BJÖRK s NEUROSIS. Prostě úplná pecka. Jak hudebně, tak na focení.
TEXTURES. Jedna z mála kapel, které koketujou s metalcorem a jsem schopen jim odpustit melodický vokály. Jsem rád, že jsou zpět. Má to odlehčenej vibe, ze všech prýští dobrá nálada a esence toho, že spolu hrají rádi.
EMPEROR. Odfotil jsem a šel jsem sbírat poslední síly na THE DILLINGER ESCAPE PLAN.
THE DILLINGER ESCAPE PLAN. Možná zafungovala nostalgie, ale za mě pecka. Jsem hrozně rád, že jsem tomu byl svědkem. Ben Weinman sice působil, že je z trochu jiný kapely, protože téměř jako jedinej zachovával tu frenetickou koncertní atletiku, ale i tak to bylo super. Dimitri je úplně jinej týpek než Greg, takže je to mnohem méně epileptické po pohybové stránce, ale vlastně mi to vůbec nevadilo. Já byl nadšenej z toho, co slyším.
BEHEMOTH. Precizně zahrané i zrežírované infernální divadlo, kde dle mého nebylo moc místa na jakoukoliv spontánnost. Ve fotokoridoru absolutní nátřesk lidí. Vlastně po těch DILINGERECH nic pro mě.
NEW MODEL ARMY. Postpunk hraný šedovlasýma pánama. Příjemnej koncert. Volnej fotokoridor. Dobrá příprava na spánek. Padam na hubu. Odfotil jsem přes 85 kapel a jdu chrápat. Mějte se.
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě napamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.
Slovenskočeský SUMAC po dietě. Zdaleka ne tak zatěžkaný a hlomozný, ale podobný ve svém zrodu i žánrových mantinelech. Bažinatý projekt nahrávaný v Soulkostele, jdoucí naproti znervózňujícím noise-ambientním plochám i zajímavé riffařině.
