Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zápisky z fotokoridoru. Sobota. Nečekej report. Krátké. Úsečné. Nekorektní.
CLOAK. Rád bych věděl, co tahle kapela provedla, protože hrát jako první na Brutal Assaultu poslední den pro ně byl jednoznačně trest. Goticky laděný metal, týpci navlečení do kůže a na scéně hoří černý svícny. A to fakt v deset třicet a pařícím slunci vypadá trochu úsměvně. Taky to není úplně kapela, která by v tuhle dobu přilákala dostatek lidí. Gotici nejsou úplně ranní ptáčata. Nicméně i přes okolnosti mě výsledek vlastně baví.
MENTAL CRUELTY. Temný death/metalcore - jejich zpěvák zkouší na publikum „hej hej hej hej“ roztleskávání. Trochu trapas.
SHOW ME THE BODY. Kapela, u který jsem se dvakrát těšil na klubový koncerty a pokaždé se to rušilo. Nějak jsem myslel, že to bude víc tlačit, set se rozjíždí pozvolna ale jistě. Překvapuje principál festivalu, který na set kouká z boku, a pokud dobře odezírám ze rtů, tak dost obstojně zná texty. Závěr patří coveru „Sabotage“ od BEASTIE BOYS. Spokojenost, ale v klubu to bude naprostá pecka.
CYTOTOXIN. Tahle banda hraje něco, co by mě mělo zajímat. Je to technický a celkem brutální. A vlastně mě to nezajímá. Sám nevím, čím to je. Na focení vděčný, ale všechny ty nukleární propriety mi přijdou vlastně hloupý.
CANCER BATS. Poprvé vidím kapelu bez Scotta Middletona a trochu mi tady ten metalový méďa chybí. Koncert dobrej zakončenej opět coverem „Sabotage“. Si říkám, že by bylo fajn, udělat den na Brutalu, kdy by to hrála každá kapela. Jak by to vypadalo od BEHEMOTH?
SINISTER. Jsou kapely, který mě baví poslouchat i fotit. A pak jsou kapely, který mě baví poslouchat a třeba ne tolik fotit. Je celkem dost kapel, který mě nebaví poslouchat, ale baví mě je fotit. A pak jsou tu SINISTER, který nespadají do žádný z těchto kategorií.
PLINI. Začínají silnej trojblok progresivněji laděných kapel, kdy každá představuje úplně jiný kout té „progrese“. PLINI bodoval vyčilovanou fůzí djentových základů a instrumentálního progrocku. Zorganizoval wall of love místo wall of death i chodecký circle pit. Vlastně jako to dělá už dlouho. Maj za sebou super plachtu, na který jsou bílá světýlka evokujících hvězdnou oblohu. Škoda, že nedostali nočnější čas.
GOROD. Ukázkově zabijácký set technického death metalu. Profesura s úsměvem.
PESTILENCE. Z toho trojlístku pro kapel asi největší klasika a za mě trochu slabší po tak silných předkrmech.
NIGHT VERSES. Kdyby ANIMALS AS LEADERS chtěli hrát náladový postrock, dopadne to asi nějak takhle. Super zvuk a parádní dynamicky hrající bubeník.
CHTHE'ILIST. Jdu pozdě a přemýšlím o ucpávkách, protože to je, kurva, nahlas. A nejen to. Také velmi velmi intenzivní. Death metal nabírající inspiraci jak ve staré škole, tak v techničtějším pojetí žánru. Navíc u mikrofonu s Laurentem Bellemare, kterému je snadné uvěřit určitou retardovanost dávající koncertu šmrnc. Zajímalo by mě, čím si tuní krční páteř. Jedna z kapel, jež chci vidět na Obscene Extreme, i když kdo ví. Kytarista navlečen v triku VOIVOD a množí se fáma, že Čurby VOIVOD nemá rád!
PRIMORDIAL. Hudba asi celkem fajn, ale to chování Alana Averilla nějak nechápu. Jsou kapely jako BEHEMOTH, který maj ten tyjátr precizní, tady je to tak někde na půli cesty a spíš mě to rozesmává než cokoliv jiného.
JULIE CHRISTMAS. Když dva dělají totéž, není to totéž. Tady to je taky teatrální, ale vůbec to nevadí. Jako by se spojila BJÖRK s NEUROSIS. Prostě úplná pecka. Jak hudebně, tak na focení.
TEXTURES. Jedna z mála kapel, které koketujou s metalcorem a jsem schopen jim odpustit melodický vokály. Jsem rád, že jsou zpět. Má to odlehčenej vibe, ze všech prýští dobrá nálada a esence toho, že spolu hrají rádi.
EMPEROR. Odfotil jsem a šel jsem sbírat poslední síly na THE DILLINGER ESCAPE PLAN.
THE DILLINGER ESCAPE PLAN. Možná zafungovala nostalgie, ale za mě pecka. Jsem hrozně rád, že jsem tomu byl svědkem. Ben Weinman sice působil, že je z trochu jiný kapely, protože téměř jako jedinej zachovával tu frenetickou koncertní atletiku, ale i tak to bylo super. Dimitri je úplně jinej týpek než Greg, takže je to mnohem méně epileptické po pohybové stránce, ale vlastně mi to vůbec nevadilo. Já byl nadšenej z toho, co slyším.
BEHEMOTH. Precizně zahrané i zrežírované infernální divadlo, kde dle mého nebylo moc místa na jakoukoliv spontánnost. Ve fotokoridoru absolutní nátřesk lidí. Vlastně po těch DILINGERECH nic pro mě.
NEW MODEL ARMY. Postpunk hraný šedovlasýma pánama. Příjemnej koncert. Volnej fotokoridor. Dobrá příprava na spánek. Padam na hubu. Odfotil jsem přes 85 kapel a jdu chrápat. Mějte se.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
